REFERENCE aneb: co jste mi napsali

Online Hudební lázeň "Do postele"

Přeji hezký podvečer a chtěla bych ještě jednou poděkovat za možnost se zúčastnit zvukové online lázně, bylo to pro mě opravdu krásné a přišla ke mně i taková zpráva, kterou jsem z Vašeho hlasu cítila. Poté jsem si pouštěla ještě rozhovor Nastav duši a tam jste sdílela, že záměrem je, aby k nám v hudební lázni promlouvalo naše nitro :) tak to myslím, se mi přesně stalo a danou větu, sdělení jsem si napsala 😊

Budu se moc těšit, že brzy seberu odvahu a přihlásím se na Hlasový workshop :)
Krásné dny, děkuji 🌷🌷🌷Bára B. 

Skupinová Gongová lázeň

Přišel jsem bez očekávání, ale tušil jsem, že zážitek to bude hluboký, vibrace zvuku vnímám citlivě. To mi umožnilo zůstat otevřeným.
Skutečnost předčila cokoliv, co bych mohl očekávat. Úvodní vizualizace mě uložila na hladinu oceánu tyrkysové vody, kde břehy a mělké dno tvořil zářivě zlatožlutý písek. Položil jsem záměr sytě-červené barvy na hladinu a nechal ho unášet vlnami. Najednou nedaleko zatroubila obrovská loď a má jízda začala. Vibrace Gongu celé moje já rozložila na miliony kousků. Cítil jsem každou jednu buňku v těle a seznamoval se s ní. S každou jednou vibrací jsem se stával tou vibrací. Každá moje buňka se stávala frekvencí Gongu. Proměňoval jsem se do různých tvarů. Zároveň jsem frekvence vnímal vizuálně. Jakoby se na mě díval nekonečný kaleidoskop multidimenzionálních obrazců průběžně měnících svůj tvar. Několikrát mě frekvence dostaly do takové polohy, že jsem potřeboval křičet. Vlastně ne křičet, ale řvát. Každý z těch milionu kousků mé bytosti tou vibrací "řval" v jakémsi bytostním crescendu. Šlo to až "na dřeň" mého já. Tam jsem se několikrát potkal se sebou, jako bych odcházel a přicházel zároveň...Za zpěvu mísy a za Tvého zpěvu, vyvěrajícího ze samotné podstaty, jsem se pak  v tom svém fascinujícím naladění ponořil do nekonečných prostor mého nitra. Opět se mi před očima tvořili různé obrazy, často lidských tváří...To byla ale jízda...
Nazývat to "lázní"  je čirý eufemismus :)
Bylo to setkání samého se sebou.
Úžasné. Krásné.  Moc Ti děkuji za ten prožitek.
Lubo

Hlasový workshop pro ženy "OBJEV SVUJ HLAS"
Pro hlasový workshop se mi velmi těžko hledají slova, protože tam se odehrávaly velmi léčivé procesy, které jsou "za slovy". Velmi silný zážitek toho, že vše je v pořádku, propojení v kruhu žen a pocítění toho, že i toto propojení je samo o sobě velmi léčivé a je v něm obrovská síla. Člověk tomu vůbec nemusí rozumět. Prostě ví.
Kdybych však měla přece jen najít něco konkrétního, co mi to přineslo, tak rozhodně vědomí si vlastních hranic a schopnost vyjádřit ve správnou chvíli "ne" nebo "ano". Do té doby se mi to dařilo u mnoha lidí. Stále byl ale jeden člověk, u kterého se mi to nějak nešlo. Přestávala jsem se v jeho přítomnosti cítit a "zamrzala jsem". Toto se v podstatě týden po workshopu změnilo. Najednou jsem stála ve své síle a cítila se. Najednou jsem věděla, kde přesně jsou mé hranice a co potřebuji. I když bych dřív byla roztřesená, najednou šlo říct "ne" celkem v klidu. Samozřejmě to začalo u druhé osoby různě narážet a díky bohu postupně začala společná cesta hledání funkčního vzájemného vztahu. Teprve dnes, 4 měsíce po workshopu sklízím skutečné ovoce této změny a jsem za ní obrovsky vděčná. A ano, šlo o jednoho z rodičů, jak už to tak často bývá. :) 

Velké díky za Martiny neskutečný hmotný i energetický prostor, ve kterém se toto mohlo uvnitř přerodit. Pokud jste ještě neviděli její úžasný dům, tak je nejvyšší čas!
Lucie Doušová 

Famózní Martina s její Gongovou lázní.
Nikdy jsem nezažila tak instantní hlubokou relaxaci, cestování časoprostorem, psychedelické vrstvení realit a dotek minulosti našich kořenů. Ne, Martina vám nedá napít kouzelného čaje. Prostě jen ležíte a necháváte na sebe působit její brilantní pradávny hlas s moudrostí stařenek trhajících byliny na úpatí hor a stejně tak opojný zvuk léčivých nástrojů, které ve vás mnoho odemknou. 
Slovy nepopsatelné, tohle si musíte prožít.

Kristýna Zezulová 
Instagram: @christenss

Cesta s hlasem: Objev potenciál svého hlasu

Pro individuální setkávání s Martinou a hlasem jsem se rozhodla, protože jsem se ve svém životě cítila téměř pod kontinuálním tlakem. Ten se projevoval tlakem na hrudníku, nespavostí a všelijakými náladami. Člověk by si řekl, že to k životu se třemi malými dětmi to prostě patří, ale nechtěla jsem v tomto dlouho setrvávat.
Díky individuální cestě jsem pochopila především to, jak v každodennosti pracovat s hlasem a využít ho k tomu, aby tělo nebylo trvale v tenzi. Hlas se stal součástí mé každodennosti. Velmi se mi ulevilo. Pod tlakem se občas stále cítím - vzhledem k náročnější životní fázi. Už ale vím, co s tím a rozhodně to není trvalý stav. :) Velká úleva. :)
Jako obrovský bonus přišlo uvolnění do života tady a teď. Dříve jsem vnímala svůj život jakoby za sklem a necítila jsem se s ním ve spojení. Toto se změnilo a teď vnímám, že já a život jsme jedno. Lépe cítím své tělo a tím pádem ho můžu obstarat, jak potřebuje. Spolu s cestou jsem se také více otevřela svým vášním. Mezi jinými i vášni pracovní a celkem hezky se mi začalo rozjíždět podnikání.
Ráda bych ještě dodala, že osobnímu rozvoji se věnuji roky. Mám za sebou řadu seminářů, pobytů a workshopů a toto je jedna z metod, která jde rovnou do podstaty. Což velmi oceňuji. A tímto Martině ještě jednou velké díky!
Lucie Doušová

Cesta s hlasem: Objev potenciál svého hlasu

Vždy jsem věřila a cítila, že je v hlase skrytý velký potenciál. Také jsem věděla, že svůj hlas nevyužívám naplno. Že skrze něj ale dokážu cítit a prožít věci hluboko uložené v těle a duši jsem skutečně pocítila až na společném setkání s ostatními ženami u Martiny. Tam se při bubnování v kruhu a zpívání stalo něco, na co nelze zapomenout. Jakoby zvuky, které jsem vydávala nebyly moje. Tento zážitek ve mě zanechal hluboké poznání.
Zhruba o rok později jsem se ve svém životě setkala s nelehkým úkolem. Vyrovnat se s novou životní situací. Tato zkušenost mě zavedla opět k sobě a práci s hlasem. Zjistila jsem, že skrze něj se mohu opravdu projevit taková, jaká jsem. Strachy se ukazují a hlas mi pomáhá je uvidět. Uvidět samu sebe. Uvolňuje to napětí v těle. Začínám si zpívat nejen doma, ale i mezi lidmi. Jako bych pomalu přestávala mít strach některé věci říkat lidem do očí. Jako bych se konečně nechala vidět. Po období chaosu nastává větší pocit vnitřního klidu a sebejistoty. Co mě velmi překvapilo je, jak skáču lidem do řeči a snažím se mít na všechno svůj názor. I s tímto mi Martina moc pomohla a sama mi ukázala, jaké to je skutečně lidem naslouchat a vnímat je. Čeká mě ještě dlouhá cesta, ale už teď se z ní těším a jsem velmi vděčná, že právě Martina je mým průvodcem na této cestě. 

Markéta Římská

Magická cesta zvuky
SKUPINOVÁ HUDEBNÍ LÁZEŇ 

21.3.2024

Na úvod chci říci, že mám za sebou velmi intenzivní léta práce se svým vědomím. Ať už pomocí terapií či dalších, pro mě zajímavých zkušeností jako je třeba pobyt ve tmě, substance psychedelik, regrese ale poslední dva roky intenzivní studium rodinných konstelací. Chci tím říci, že tyto zážitky, jako byla např. hudební, či gongová lázeň, již užívám vědomě a mnohdy i se záměrem pro svojí autoterapii a léčbu či ošetření duše. Myslím si, že i proto jsou mé zkušenosti většinou velice silné a vždy v nich najdu další díl do skládačky, další metr své životní cesty. Chtěl bych tak i ostatní podpořit nebo inspirovat, hledat v těchto prožitcích více než se může zdát. :-)

Po uvolnění v prvních tónech, mé opravdu vědomé obrazy začaly chodit za zvuku bubnu. Jeho rytmus mě podněcoval a lákal k vnitřní aktivitě stejně tak, jako tamboři stimulovali vojáky do boje. Uviděl jsem velkou kamennou bránu. Těžká dubová vrata mého vnitřního světa byla dokořán a bubny byly slyšet stále hlasitěji. V zatáčce cesty k mé bráně se najednou objevila kavalerie. Vojáci na koních s kulatými štíty a sekyrami pochodovali vstříc k mému hradu. Nebyli to jen tak nějací vojáci. Byli to Vikingové. Ti nejsilnější, nejzkušenější, toho nejdrsnějšího vzhledu. Potetovaní, svalnatí, s dlouhým vousem, copy zapletenými směrem do týlu a oblečeni do kožešin a plášťů. Jeden po druhém vjížděli do mé brány, sesedali s koní a pak se jako duchové rozletěli vstříc mému tělu a vstupovali jeden po druhém do mě samotného. Vím proč přišli a vím co byli zač.

Mnoho z nás, přišlo o své vnitřní bojovníky, když jsme byli malé děti. Naši vnitřní válečníci, kteří nám pomáhali se od útlého věku vymezovat, stavět sami za sebe nebo jasně komunikovat své potřeby a pocity, byli zadupáni a mnoha zaručenými výchovnými metodami pobiti a zničeni. Ti moji prošli kdysi likvidací pomocí ledové sprchy, když mi bylo šest let a poté několika dalšími zkušenostmi ve škole. V knize "Železný Jan" se o této transformaci píše velmi podrobně a proto jsem pochopil, proč je má vnitřní armáda tak důležitá a jsem moc rád, že mi zvuk bubnů, pomohl mé věrné přivést zase zpět. Do mého nitra, do mé psýchy.

Nevím už přesně jaké další nástroje mě prováděli dalším obrazem který popíši ale po příchodu vnitřních válečníků, jsem uviděl svůj vlastní hrob. Zvuky nástrojů mě zkroutili do smrtelného klubka. Kolem mě, bylo spoustu věcí, artefaktů a pro mě důležitých amuletů. Pochopil jsem, že se nacházím v hrobě do kterého mi pozůstalí dali s sebou vše co jsem chtěl na "cestu". Vím, že jsem zanechal podrobný dopis s instrukcemi a mohl jsem tak v klidu zemřít. Ocitnul jsem se tváří v tvář sobě samému. Stál jsem v prázdném prostoru a díval jsem se do očí svému starému "Já". Byl to pohublý mužíček se strništěm na obličeji, v kostkované košili a brýlemi na nose. S mým nynějším zevnějškem měl opravdu málo společného, faktem ale bylo, že to on to vše až dosud vytrpěl, bojoval bez vnitřních bojovníků, rozhodoval se mnohdy nevědomě a bez opory krále a královny, nechal se ovládat Animou a mnohdy reagoval skrze vnitřní dítě. Byl velmi unavený a já mu byl moc vděčný za to, jak velkou cestu sám ušel a jak to všechno ustál, byť měl mnohdy opravdu jen pár kroků ke smrti a i té se díval do tváře. Děkoval jsem mu a objímal ho. Otevřeli se dveře které byli ve zdi za ním. Proud světla nás prudce ozařoval a já mu pomohl do toho světla vstoupit. Za dveřmi se objevilo úzké ale velmi dlouhé molo. Tak dlouhé, že se sbíhalo v perspektivě do jediného bodu a nebylo vidět na konec. Znovu se na mě otočil a za mými zády již stáli všichni které jsem si uvnitř sebe dokázal zvědomit. Válečníci, král, královna, Anima, dítě, stařena, moudrý stařec atd. Dívali jsme si do očí, oběma nám tekly slzy. "Děkuju Ti za vše Danečku." Ještě jednou jsem ho objal. Podíval se na mě a řekl: "Rádo se stalo, můj úkol skončil, jdu zemřít ať už můžeš jít dál." Otočil se a rozeběhl se do zvuků dalšího nástroje. Byl jak Gandalfův bílý hřebec. Postupně se nad molem vznášel, rozplýval ve větru který mu už ani nestačil, až nakonec zmizel v mlžném oparu nad molem.

Převalil jsem se. Došlo mi, že nyní jsem si dovolil zemřít a je čas se znovu narodit. Ve své prenatální poloze na měkké matraci jsem se pomalu začal přetáčet a připravovat se na okamžik, kdy projdu porodní cesty do "nového" světa. Bylo velmi silné si uvědomit, že tento porod si již mohu udělat takový jaký chci. Intenzivní, ohleduplný ke mně i k mé matce zemi, která se mě právě chystá přivést na svět. Chvíli jsem viděl i svojí biologickou maminku. Dnes si myslím, že jsem prožil porod opětovně z jejího lůna, v tu chvíli mi to tak ale nepřipadalo. Protáhnul jsem se porodními cestami a sám sobě přejetím dlaní přes obličej, jsem dal impulz k prvnímu nadechnutí. Proběhlo mi hlavou, že je třeba přetnout pupečník ale mnohem silnější byla touha nechat ho "lotosově" oddělit přirozeně sám. Byl jsem na světě! Pomalu jsem otevíral oči a přiznám se, že nevím jak se to stalo, ale stejně jako dítě prvně vidí obrys své matky nebo otce, nade mnou najednou stála samotná Martina a tu pravou chvíli, mě přikryla dekou. Měl jsem pocit jako by mě skrze ní, ta "Velká Matka" přijala zde na zemi.            
Daniel Danes