FOTOGALERIE

Sobotní Hudební lázeň v Jógovně - vibrace gongu, tóniny hlasu, hlubiny.
Propadání, dech, pocity, vjemy, (v)cítění, plynutí, splývání. Tma.
Chvíle zpěvu, neznámého a přitom tak blízkého, zpěvu dávných žen z minulosti, které přetrvávají v každé z nás. Chtělo se mi plakat nad tím nenadálým setkáním, se sebou samou, s ženskou podstatou, s La Loba, s tou, která ví. Ty nové zvuky hrály na cosi neobjeveného ve mně. Na cosi, co trpělivě čekalo, až bude objeveno. Na pradávné informace vepsané do DNA, na nejtajnější přání a tužby, které byly konečně ukojeny.
V jedné sekvenci mi hořelo břicho. Útroby byly v jednom plameni, zvuky mi evokovaly boj, válku, hluk a chaos. Něco zlověstného se blížilo, nebo trvalo, kdo ví. 
Tělo oživlo svým vlastním životem. Hlava se zvedala, klesala, ruce se samovolně spojily v modlitbu, pluly nad hlavou, k srdci, čelo se lepilo na podložku. V mysli mi zněla věta: ,,Nepatří mi tohle tělo a já nepatřím jemu". Pořád dokola. Jako mantra, která odně(i)kud připlula a zakotvila v mojí hlavě a já věděla, že musím opakovat. Nepřestávat. Opakovala jsem a opakovala a najednou k ní připlula další věta: ,,Patříme k sobě."

S vděčností a láskou,
Anna Maděrová, účastnice Hudební a Gongové lázně v Jógovně, březen 2019